Gertrudino tajemno ....

Jo, jsem to já....

Máte někdy pocit, že jste sami? Fakt? Tak to je podle mě totální blbost. Já bych si nepřála nic jinýho na světě, než jen být chvíli sama. Ve škole se kolem Vás pořád někdo motá. A doma? Jooo, tak to je pořád máma s těma svýma starostma a problémama s mým dospíváním. Tak jak jen může být člověk chvíli sám.

Někdy jen tak večer ležím v posteli a hlavou se mi motají divný myšlenky. Jako třeba proč tu vůbec jsem? Proč jsou moje nohy tak zatraceně hnusně tlustý a proč je každej v něčem lepší než já?

Dneska jsem si na laborky sedla vedle Dana. No jako rozhodně ne proto že bych vyloženě chtěla, ale byla to ta nejlepší varianta. Ještě bylo místo vedle Anity, ale ta? Růžové nehty, samá hvězdička, plno koček hello kitty, divná. A pak taky vedle Toma. Ten je celkem fajn, ale takovej moula. Pořád jen kouká, kdy si stáhne nějakou hru, plno techniky, otázek a hlavně ty ruce od fixek, zvláštní. A tak proto tedy Dan. Měl fakt mastný vlasy, ale ten jeho úsměv, fakt bezva. Celou hodinu jsme si psali. Nic zvláštního, jak se mám, zda nějaký nový film a co o víkendu, ale bylo to fajn.

Jenže mě je to jedno. Vůbec nevím proč mi psal. Odepisuju jen proto aby si všichni nemysleli, že jsem divná. Která by neodepsala, když ji píše Dan? (no já vy trubky!!)

Po škole nic moc. Cestou domů jsem poslouchala a to debilní sluchátko mi pořád padalo z ucha, děs. A doma? Prostě sednu vezmu knihu a konečně se snažím ukrást si jen chvíli pro sebe. Jenže to pak příjde máma. Že proč zase čtu a sama někde v koutě. Zavolala si mě, povídali jsem si. Joo to je někdy fajn. Jen tak jsme seděli a jako by nic jiného nehrálo roli. Jenže pak jde vařit a já zase něco do školy. S tátou se tolik nevidím. No ne jako že by nebyl doma, ale moc práce. Mám ráda jak voní. Vždycky dorazí a jako by najednou neexistovalo nic jiného než to, že je doma. (Teda alespoň jsem si to myslela) Je to fajn. S mámou se sem tam pošťuchují. Ale mají se rádi, jde to vidět. To člověk pozná. Jak se na sebe kouknou po ránu nebo jak se pohladí, když jednomu není dobře.

Takže večer, zase si lehnu. Přemyšlím... Jo chci bejt prostě sama. Aby se na mě nemusel nikdo dívat. Jenže aby mě pak taky někdo pohladil, když mi nebude nejlíp, nebo se na mě jen tak usmál.

Jo ale být tak alespoň chvíli prostě sama....