A pak že to není pravda...
Ráno vstávat? Tak to se mi fakt nechce. Pak nějakej ten rohlík, tričko, ta zatracená učebnice do které jsem polovinu noci hleděla a můžu vyrazit. Cestou poslouchám. Vyměnila jsem si sluchátka, takže konečně mi drží tam, kde mají.
Jen by mě sakra zajímalo jak to teda je. Ta chemie opravdu není pro mě. Mám pocit, že už vím co a jak, jenže ty vzorce, kdo si to má pamatovat.
Ale zima. A ani mě nehne teď cestou vytahovat ty lejstra. Navíc mi hraje Kryštof a to si teda kazit nenechám. Ve škole je to na nic. Rebeka ( jeden z mála normálních) je nemocná, děs. Sama trčet v lavici, nesnáším. Ještě, že jsem si vzala knihu. Jo je fakt, že o přestávce číst je celkem náročný, ale mě to problém nedělá. Na záchod a co pak dál. Jíst? No ani mě nehne. Máma zase nabalila sekanou a chleba. Pro ty moje tlustý nohy? Ani nápad. Srknu čaj a otočím další stránku. Jo, to je prostě moje.
Chemie..Bezva..Ta můra si mě ani nevšimla. Sama v druhé lavici, takže strach byl.
Po škole cestou do obchodu. Máma chce nějaký ten chleba a čokoládu k seriálu. Některé ty její úchylky fakt miluju. Začne Ulice a ona cucá každý kousek čokolády stejným tempem jako hltá každou scénu. Baví mě na ni koukat.
Doma nikdo. Táta pracuje a máma u sousedky zánést něco to půjčeného. A to je tak na dvě hodiny. Takže klid. Sundám hadry nasadím tepláky a jen tak se někam plácnu. Jenže pak. Sakra. Mobil v lavici a já doma.
Zpátky do školy....utíkám.... Lavice prázdná a mě už se fakt dělá zle. Jenže Anita říká: ,,Daniel ho
bral a já myslela, že Tobě,,. Trubka! Jak ho může nechat ho vzít. Já a on nikdy nikde spolu nejsme, takže si nemohla myslet, že je kamarád. Ani neví kde bydlím. Ten zmetek. Je mi to jasný. Já jsem bez mobilu a on si na všechny ty svoje cuchty pořídil druhý a zadarmo. Už je mi zle.
Raději domů...neutíkám..courám se....
Bezva den, bezva chemie, ale já jsem pěknej blbec....
A pak ta schránka...Nevím jak je to možný, jak se to sem sakra dostalo....
Žádné komentáře:
Okomentovat