Protáhnout nožky.

To co milujeme.

Přilétli.

Přilétli 

A

N

D

Ě

L

É

Barulek nikdy nezažil tolik milých slov a pohlazení. Nekonečně mnoho děkuje. ♥

Středa, sníh a sportování.

Chvilky mezi deštěm.

po kávě. na prsty studí, zima už je velká. kape, nikomu se nechce mluvit. nůžky cvakají, větvičky padají na zem. do uší hudba stále dokola, jenže nikdy není čas ji změnit. už jen chvíli a domů. ke krbu, kakao, šicí stroj. mezi prsty těsto, vůně z trouby. na perníčky nové formičky. zda bude sousedka stále stejně protivná. za rodiči, máma jak voní, slíbila svíčkovou a vanilkové rohlíčky. táta všude jehličí, jestli se umoudřilo více lidí a koupí si náš živý stromeček, umělé jsou tak smutné a škaredé. určitě tam mají spoustu sněhu. bojím se, že se mi do auta nevleze všechno, budu tu muset nechat více věcí. hlavě doma do sprchy, v teple, žádný studený průvan. a vlastně, jen na měsíc. pak na zimu zase sem. uteče to rychle? uvidím rožulku s makulkou, veliké plány. koupit si sem knihu, jen jednu ostatní budou doma odpočívat. sehnat někde beranici, na uši jsem citlivá, pak mě bolí zuby a taky obvazy na koleno a loket. tu hrozně fouká. kouknu, slunce. pláštěnku sundám, špatně se s ní pracuje, všude šustí a škrábe. ruce už mám promrzlé, ale podle písně, ještě alespoň půl hodiny. kde je cooper? tenisák u sebe, bahno až za ušima. jak jemu se tu bude líbit v lednu. má malé nožky. . . těším na to pečení.

jsem už tolik unavená.