V mracích ...
Neřeknu nic,
zvláště to proč tu stojím.
Tvrdí, že tu nesmí, nechodí,
přitom je nás tu každou minutu víc a víc.
Předemnou už jen dva, jeden,
teď já.
Koukám kolem sebe, obráceně,
ústa nechtějí, ale v hlavě toho tolik.
Odcházím s prázdnou dlaní a
myšlenkama do vzpomínek.
Je mi jasné, že sem už niky nevkročím.
Proč taky,
vzlétnout sem nahoru mohu jen jednou.
Žádné komentáře:
Okomentovat