Zima...
Ráno se mi teda nechce vstávat ani za nic, venku tma. Je to jako by se zastavil čas když jdete večer do postele a pak musíte vstávat a jste zaseknutý v nějaké nekonečné temné smyčce. No jo, zase melu. Ale když mě se dneska fakt do tý školy nechce.
Pak mobil, Rebeka: ,, Dneska dorazím,,. Bezva, tak konečně nebudu jak to jelito sama v lavici. Ikdyž, knihu dnes musím nechat doma. Ona nesnáší ty moje zabořený oči mezi stránkama (ještě netuším, že na tom bude později hůř než já). Tak snídaně. Máma vstane, to každé ráno. Posadí se se mnou u stolu, čaj, a dohlídně ať na nic nezapomenu. To ji mám moc ráda.
Cestou mě fakt bolí břicho. Mobil žmoulám v kapse a začínájí se mi dost potit ruce. A pak....BAFF!!! ČAU TY MŮJ KNIHOMOLKU!!! Rebeka :o) je to děsný střevo, ale tak za to ji mám ráda. Zvedne náladu, já zapomínám na mobil..
,,Tak si představ celý týden mě máma drží doma a v pelechu, že ani frňák nemůžu vystrčit. Petr píše, volá, klepe a máma ho jen vyhání. Ale pak, v pátek musím do školy. To je prostě mimo. No koukni na ty nehty, zlomila jsem si dva jak jsem se snažila upéct si alespoň blbou suchou buchtu, když už mi do toho břicha nic lézt nechtělo. Že jsem se vůbec snažila. Jak teď vypadám.,,
Trošku je jako Anita, to je sice pravda, ale má i ty kladné stránky. Už ve škole, první hodina. Ten proklatej dějepis. Nestíhám psát. Plešatý, smradlavý učitel a ty propocený kruhy pod pažema...humus...Venku osm bod nulou a on se potí jak prase. (chudák, jen kdybych věděla, že mu žena umřela na rakovinu a teď na ni přišli i u syna, hned by mě napadlo, že nemá čas si vyprat) Jenže to je ta puberta. Nic kolem Vás, co je naprosto logické a volá o pomoc Vás prostě nenapadne.
To je ta SLADKÁ NEVĚDOMOST MLÁDÍ!!
Přestávka, Rebeka se mi nezdá. Žádná svačina, jen mele hubou co všechno zajímavého dělala během nemoci, a to tričko...dlouhý rukáv. Nenosí je ráda, miluje když může ukázat své částečně vycpaná prsa (v časopisech se dnes člověk naučí snad všechno) a navíc ji vůbec nesluší. Ale tak to si nechám pro sebe. Jsme dobré kamarádky a ty si věci neříkají hned narovinu. To si říkají ty horší kamarádky, co Vás chtějí potopit. A myslete si co chcete.
Celý den se táhne. Je mi zima. Mikina sice chlupatá, flisku mám v tomto období nejraději, ale stejně se nemůžu zahřát. Poslední hodina, naštěstí. Zavrní mi mobil. Mám ho v lavici, tak to jde slyšet, ale učitelka se jen ohlídne a usměje. Je fajn, proto mě ta literatura taky baví. Prostě člověk na správném místě.
Kouknu...ZPRÁVA...jen se usměju, nějak mi to ujede aniž bych si to uvědomila. Rebeka do mě šťouchne, nevnímám. Až to udělá tak potřetí a mě to zabolí, ohlídnu se. ,,Kdo to byl?,, To nic jen máma mi zase nasadila nějakej úkol. ,,Aha, že si taky nedá chvíli pauzu,,. Jen přikývnu.
Nerada ji lžu, ale jsou věci, které nemusí prostě vědět hned.
Takže svou MOBILNÍ PŘÍHODU si minimálně pro dnešek nechám pro sebe :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat