Gerda ... vážně?

ZAČÍT JE NEJTĚŽŠÍ ...

Budík ... To ne!!! Spala jsem snad jen čtyři hodiny a to jde na mě vždycky poznat. Ani mi nejdou dát ty nohy z postele. Že bych řekla, že je mi zle? Noo.. ono je mi vážně zle, ale pak to zase všechno dohánět. Ne! Musím vstát.

Z okna je to teda zase krása. Mlha, zima už jen od pohledu, paráda. Ani se mi nestihlo nic zdát. Taky dobře, než aby to byla nějaká katastrofa. Uff...rychle na záchod než mi tam zase vběhne táta a bude. Máma už vzhůru, příprava snídaně. Hmmm...voní, to je určitě kakao a to já mám tolik ráda. Navíc mám vážně hlad. Prkýnko studené, teď ustlat pelech hodit na sebe nějakou pořádnou mikinu (ať hlavně zakryje ty špeky) a na snídani.

To né...moje první nadšení ihned uvadá. Kakao ano, to je, ale chleba s máslem a medem? To snad. Ani nemusím předstírat že mi to nechutná. Nesnáším. Jenže máma zastánce, jíst se musí všechno. Musím to nějak do sebe nasoukat. Ještě, že je to tak malý krajíc. Vyčistit zuby, batoh, kabát a šup. Nezapoměň svačinu, ještě máma!

Cesta se tak táhne. Fouká, mrholí. Vždycky si vzpomenu, nadýchej pusou, ale nosem. Jenže teď zastavit. Sáhnu do jedné kapsy do druhé...sakra...telefón doma. No to se mu pěkně válí pod tím polštářem, můžu mu to jedině závidět. Dneska to bude teda den. Ani nevím kolik je vlastně hodin.

V šatně se na chvíli zaseknu. Trošku se mi motá hlava, ale to je asi z hladu. Musím to vydžet, kakao ve mě špouchá, chlebík na snídani malej, navíc .... No nic moc. Zasednu do lavice. Erika se na mě ani nepodívá. Vypadá to na jeden z těch jejich horších dnů. To mi tak ještě chybělo. Zazvoní, stačím akorát pověsit batoh a vytáhnout učebnici.

Ani nevím co učitel vykládá. hlavě mi jen běží jak obrovskej mám hlad. Zazvoní, přestávka. Rychlostí blesku vytáhnu svačinu. Dva chleby se sekanou...paráda. Sním je tak rychle, že se nestihnu ani napít. Tolik se mi ulevilo. Erika už se zase směje a nabídla mi čokoládu, tak proč ne. Třeba ji jen něco trápilo a už to bude fajn. Opět zvoní, matika Tak to se nesmí pípnout ani slovíčko. Musím být jednoduše neviditelná.

Sakra co jsem to udělala. Ty neovladatelný prase. Snědla jsem oba chleby a ještě jako by mi to nestačilo dorazím se čokoládkou. Nenažraná, nenažraná. Jinak to ani říct nejde. Jsem větší slaboch než jsem si myslela. Učitele už ani nevnímám, tužka mi vypadla z ruky a jediné na co myslím, že musím rychle na záchod.

Ta chodba je dlouhá a já už to jednoduše nevydžím, musím to svinstvo ze sebe dostat a to hned.!!!!!