sobota 25. února 2012

Obyčejné ...


Znám jednu ženu
a ta má sedm srdcí
jedno velké
tech šest menších

nevím jak to dělá
že je pořád tak klidná

je to šťastná žena
když jde chodbou
kolem mých dveří
slyším jak klepou

to je rachot!

sedm srdcí
jak to zvládá?

dneska je tolik žen
co maj jen jedno
a to je trápí
jsou plné ran

jsou jako domy
se zaslepenými okny

a tahleta žena 
si hodí deku
na trávu pod  kasárnama
a čte si a občas vezme
některé ze šesti lahví
a zavolá:
- Vojtíku! Hynku!
Heřmánku!
pojďte se napít!

vím, že dnes
bude krásný den

                                              (Bohuslav Vaněk - Úvalský)





středa 8. února 2012

Pohlazením.

Chybou je velikou, brát věci jako samozřejmost spadenou nám do klína. Okamžiky odhánět mávnutím, však ony se dostaví zas. Do konce úsměvů vnášet zášť.

Proto pohlazení a dotyk berme jako písmo, kterým můžeme někomu zanechat krásný vzkaz.